upraphon rozjíždí svůj dosud nejrozsáhlejší ediční počin věnovaný jedné osobnosti. Během tří následujících let vydá 42 titulů, které zachycují v podstatě vše, co s Českou filharmonií natočil dirigent Karel Ančerl. Ten stál v čele našeho prvního orchestru v letech 1950-1968.
    Ančerl (na fotografii z r. 1959 vlevo, vpravo Václav Talich), od jehož úmrtí uplyne napřesrok třicet let, dodnes platí za jednoho z nejuniverzálnějších českých dirigentů. "Myšlenka vydat tento soubor se zrodila během práce na ediční řadě ke 100. výročí České filharmonie. Tehdy jsme si všimli, že ančerlovské tituly se ve světě mimořádně dobře prodávají. Proto jsme se rozhodli vydat je všechny," vysvětluje ředitelka Supraphonu Jana Gondová. Z edice nazvané Ančerl Gold je zatím na trhu prvních dvanáct CD; obsahují mimo jiné Smetanovu Mou vlast, dále díla Strausse, Kabeláče či Mahlera. Dosavadní ohlasy potvrzují správnost odhadu. V Česku přitom není Ančerlovo jméno veřejně tak proslulé jako Talichovo nebo Neumannovo. Přitom to byl právě on, kdo svými nároky a schopnostmi dovedl filharmonii k technické virtuozitě a mezinárodní proslulosti. Mezi odborníky se dokonce říká, že lépe než za Ančerla už nikdy nehrála.
    Ančerl kupodivu nepocházel z hudebního prostředí. Narodil se v r. 1908 do židovské rodiny výrobce rumu a likérů v Tučapech nedaleko Soběslavi. Traduje se, že rozhodujícím okamžikem v jeho životě byla návštěva operního představení v Praze. Bez vědomí rodičů složil zkoušky na konzervatoř. Působil v orchestru Osvobozeného divadla, uchytil se v rozhlase. Roku 1935 poprvé řídil Českou filharmonii, ale než se jeho kariéra mohla rozvinout, zasáhly osudové události. Ančerl byl vyhozen z rozhlasu, posléze i s rodinou deportován do Terezína. Jeho rodiče, manželka i sotva narozený syn zahynuli v Osvětimi, on sám se dostal do tábora ve Slezsku, kde se dočkal osvobození.
    Po válce přijal místo dramaturga Velké opery 5. května a stal se šéfdirigentem rozhlasového orchestru. Když emigroval Rafael Kubelík, který Českou filharmonii vedl tři roky po válce, byl Ančerl v prosinci 1950 jmenován Zdeňkem Nejedlým šéfdirigentem České filharmonie. Stalo se tak bez domluvy s orchestrem, takže první léta poznamenalo napětí. Ančerl však prokázal své kvality. Byl přirovnáván k největším dirigentům té doby, sám Karajan ho pozval do Berlína. K Ančerlovu věhlasu přispěl i nástup dlouhohrajících desek, který vyvolal poptávku po nových snímcích. Jenže ani Ančerl, podobně jako před ním Kubelík, od jisté chvíle nehodlal snášet absurdity režimu a roku 1968 emigroval do Kanady. O pět let později Karel Ančerl v Torontu skonal.
    Nynější digitalizovaný soubor CD je unikátní příležitostí, jak v celistvosti poznat dirigentův odkaz. Ančerl v dramaturgii otevřel dveře hudbě 20. století, ale stejnou měrou stojí za pozornost jeho nahrávky s díly 19. století: vyznačují se přesností, dokonalostí, ve výraze jakýmsi nadhledem. Romantika tak leckdy přestává působit odtažitě ve své rozevlátosti a hymničnosti, zní projasněně a pořád dost sugestivně na to, aby oslovila i posluchače současné.