Pohádkový zámek Červená Lhota (MF Dnes z 28. 7. 1998)
Zámeček Červená Lhota skrývá rytinu Ošklivé vévodkyně (MF Dnes z 29. 8. 2000)


Červená Lhota ůvodně to byla malá zemanská tvrz na skále nad Deštenským potokem asi 1km od obce Dírná, kterou ve XIV. století vlastnili Lhotští ze Zásmuk, vazalové hradeckých pánů. Když byl později potok přehrazen, vznikl skalnatý čtyřúhelníkový ostrov uprostřed uměle vytvořeného rybníka, ze kterého zámeček jakoby vyrůstal.
    Po r. 1500 tvrz patřila Divišovi ze Zásmuk, r.1530 koupil tvrz Kába z Rybňan a přestavěl jí na čtyřkřídlý renesanční zámek pravidelné dispozice s předsunutou věží, chránící jediný přístup po dřevěném, později kamenném mostě. Kábové z Rybňan nebyli rodem, který by vstoupil do českých dějin jako mocný nebo silný. Což však neznamená, že to byli jen drobní zemané. Zachariáš Kába z Rybňan byl v předbělohorské době místosudím za zemanský stav. Zemský soud byl v té době nejvyšší soudní instancí českého státu, nepodléhal ani králi. V subtilní renesanční kapli Nejsvětější Trojice na břehu rybníka zřídili původní majitelé Kábové z Rybňan rodinnou hrobku.
Červená Lhota     Po zemanech z Rybňan vlastnili lhoteckou tvrz Růtové z Dírné. V roce 1620 jim byla Červená Lhota za účast v českém stavovském povstání zkonfiskována. Osud Růtů z Rybňan byl osudem několika tisíců příslušníků tohoto stavu. Pokud nebyli zbaveni majetku konfiskací, opouštěli ho o pár let později pro víru. Coby protestanti odcházeli ze země násilím katolizované. Zemanský nebo rytířský stav, do té doby významný zejména svou početností a národním uvědoměním, se z českých dějin prakticky úplně vytratil.
    V roce 1630 nechal postavit nový pobělohorský vlastník Ital Antonio Bruccio, císařský plukovník, kamenný most. Habsburk Ferdinand II. vedl svou válku proti českým stavům vlastně na dluh. Bruccio pro císaře vystrojil a financoval vojenský oddíl - regiment a také mu sám velel. Peníze, které za císaře a v jeho zájmu vynaložil, nedostal zpět, ale na úhradu nákladů dostal od císaře konfiskát Červenou Lhotu. Její hodnotu, rozumí se s polnostmi, rybníky, pivovarem a výnosem platu od poddaných, odhadli tehdy císařští komisaři na 38 500 zlatých.
Červená Lhota     V 17. století se Červená Lhota dostala také do majetku Slavatů a tehdy také získala své jméno, když při úpravách byla šindelová krytina nahrazena červenou cihlovou krytinou.
    Od konce XVII. století se vystřídalo ještě několik, vesměs německých, vlastníků Červené Lhoty. Jeden z nich, baron I. Stillfried, přivedl na Červenou Lhotu hudebního skladatele Karla Ditterse z Dittersdorfu, spoluzakladatele německé romantické opery, Ditters zde také zemřel a je pochován v nedaleké Deštné.
    Do dnešní podoby byl zámek přestavěn na přelomu 19. a 20. století, kdy jej vlastnili Schönburgové, kteří v raně barokních zámeckých interiérech zdobených štukami Giovanniho Tencally a Innocence Comety shromáždili rozsáhlé sbírky historického nábytku, uměleckého řemesla, obrazů a plastik.
    Zámek není monumentální stavba i interiéry a sbírky jsou spíše komorní. Z uměleckých děl zvláště vyniká renesanční dvojportrét Zachariáše a Jáchyma z Hradce z 16. století a vrcholně barokní reliéf od známého rakouského sochaře Raphaela G. Donnera. V jedné ze zámeckých místnosti byl instalován renesanční nábytek věhlasné pěvkyně Emy Destinové.
    To, čím je Červená Lhota ojedinělá, je její jemný půvab vodního zámku v krásném prostředí.