* Černý kocour má zálusk na opilce,
proto je lepší dát si na něj pozor *

(Táborské listy listy 19.2.2005)


Přibližně sedm kilometrů na východ od Soběslavi leží vesnice Dvorce. Byla založena při cestě zvané Solná, po které se přes Tučapy a Černovice vozila na Moravu sůl. Ves se původně nazývala Dvořec či Dvorec a v současné době je jednou z místních částí obce Tučapy.


Kaplička ve Dvorcích ůvodní osadu snad založil Jindřich z Dvorce, a to již v první polovině 14. století jako centrum samostatného šlechtického statku. Byl pravděpodobně i praotcem rodu, ze kterého později vzešly rody pánů z Dvorce a z Dírné. V roce 1371 je tu zmiňován Petr z Dvorce. Jiný Petr z Dvorce, který snad byl jeho synem, připojil svou pečeť v roce 1415 k prosebnímu listu české šlechty proti upálení mistra Jana Husa. Jeho dcera Markéta se provdala za Kuneše z Olbramovic a manželé po Petrově smrti zdědili toto zboží. V roce 1461 se Petr, nám blíže neznámého původu, vypravil do Jeruzaléma, aby navštívil Boží hrob, což v té době nebyla běžná událost. Cestu vykonal za osm měsíců a šťastně se vrátil domů.
    Zatímco Kuneš zůstával věrný králi Jiřímu, jeho syn Václav později tento stav změnil a přiklonil se k Rožmberkům, jejichž statky obklopovaly jeho majetek. Konec zdejšího působení rodu Dvořeckých nadešel v roce 1601, kdy celé zboží koupil Jan Kába z Rybňan, majitel statku v blízkých Kvasejovicích. Z nově nabytého majetku se ale dlouho neradoval. Jako účastník stavovského povstání proti Habsburkům byl odsouzen ke ztrátě majetku a vyhoštěn ze země. V držení dvoreckého zboží se pak vystřídala řada majitelů, až je v roce 1698 koupil hrabě Octavius Karel Cervieni a přičlenil k Brandlínu.
    V roce 1740 získal Dvorce klášter ve Zlaté Koruně a tehdy i pravděpodobně z místního jména vsi "zmizel" háček nad písmemen "ř".
    Dvorecká tvrz stávala na vyvýšeném místě na jižním okraji vsi. Byla pravděpodobně postavena v polovině 14. století, ale první písemná zmínka o ní je až z roku 1590. Sloužila až do roku 1717, kdy se o ní ještě hovoří jako o rytířském sídle. Krátce nato byla opuštěna, pomalu se rozpadala, až se pozvolna stala zříceninou. Když třeboňský archivář Světecký tudy putoval na sklonku roku 1759, zapsal, že při poplužním dvoře uviděl napůl zřícenou tvrz určenou zřejmě k úplnému zániku, protože ji její majitel už nebude potřebovat. Krátce nato byly její zbytky z větší části odstraněny a na jejím místě byl postaven objekt sloužící potřebám poplužního dvora.
    Dvorce jsou zajímavým místem. Nejhustěji byly osídleny v roce 1850, kdy zde trvale žilo 388 osob. Zdejší cihelna, známá už v roce 1834, vynikala kvalitou výrobků a před první světovou válkou byla přestavěna na kruhovku. Pro obec se stal zajímavým rok 1923, kdy byla dána do provozu první autobusová linka na trati Soběslav - Tučapy - Deštná. Zhoubný požár, který v roce 1937 zničil usedlost č. 6, byl podnětem k založení místního sboru dobrovolných hasičů.
     Z toho, co bylo o Dvorcích dosud řečeno, by se dalo soudit, že tu neměli problémy s tajemnými jevy a nadpřirozenými tvory. Tak tomu určitě není, jen se tyto zvěsti nedochovaly do našich dnů. O čem by jinak dávné stařenky vyprávěly vnoučatům a lidé hovořili při draní peří, či zimních černých hodinkách?
    Jedna pověst se ale přece dochovala. Je o velkém černém kocourovi, který se tu prý v nočních hodinách zjevuje a napadá rozjařené sousedy, kteří popili v hospodě víc, než snesli. Takového člověka prý tajemný kocour bez výstrahy napadne, i kdyby šlo o sebevětšího siláka. Kocour ho prý nejen pokouše, ale i zle poškrábe v obličeji. Proto pozor na něj!