* Z historie obce Tučapy *

    Data na stránce byla převzata z Monografie okresu soběslavského od Emila Smrže z r. 1930, z Pamětní knihy obce Tučapské, založené řídícím učitelem Josefem Menšíkem v r. 1915 a z kroniky Tučap, zpracované řídícím učitelem Františkem Hemerem v 50. letech 20. století.




  Užitečné odkazy pro zájemce o historii Tučap (Třeboňský digitální archiv):

    :: Tučapské obecní kroniky
    :: Tučapské matriky od r. 1695

  Přehled dalších stránek tohoto webu, souvisejících s historií obce:

    :: Dekret Fr. Josefa I. z r. 1849 o povýšení obce na městys
    :: Úvodní list Pamětní knihy obce Tučapské z r. 1915
    :: Chráněné památkové objekty v Tučapech
    :: Historické pohlednice Tučap
    :: Jmenný seznam obyvatel z r. 1930 podle popisných čísel
    :: Historická mapa okolí Tučap
    :: Slavní rodáci
    :: Z historie TJ Sokol v Tučapech
    :: Z historie oddílu kopané v Tučapech
    :: Krátce z historie Sboru dobrovolných hasičů v Tučapech
    :: Tučapy - o historii s Františkem Hemerem
       (Táborské listy 25.11.1995)
    :: V Tučapech žil jeden z největších národních buditelů
       (Článek o Bedřichu Berchtoldovi - MF Dnes 12.2.1999)
    :: Ančerl: nadhled a dokonalost
       (Článek o dirigentu Karlu Ančerlovi - MF Dnes 17.9.2002)
    :: Historie židovské obce v Tučapech
       (Hana Pexová, Česko-anglické gymnázium, 2003, PDF)
    :: Vzácná odrůda polednic chodí pěšky a zničí ji jen koření
       (Z místních pověstí - Táborské listy 30.8.2003)
    :: Černý kocour má zálusk na opilce ...
       (Z historie Dvorců - Táborské listy 19.2.2005)
    :: Zelení mužíčci měli pré
       (Z historie Brandlína - Táborské listy 30.4.2005)
    :: Pamětníci a poslední dny války
       (Ze vzpomínek p. Stanislava Lhotky - Táborské listy 10.5.2005)
    :: Symbolika návrhů znaku a vlajky obce Tučapy
       (heraldik Miroslav J. V. Pavlů - 12/2005)


Jméno bývalé osady bylo prý odvozeno od vlastnosti obyvatel "tu čapěti", což znamená sedět "na bobku". Obyvatelé Tučap jsou potomci kmene Doudlebů (což dokazuje mnoho společných zvyků o velikonocích či masopustu) - říkalo se jim "Chrušťáci" (od slova "chrust" = chrastí v okolních lesích). Podle jiných zdrojů je ovšem název odvozen od tzv. čapů či čepů - výpustí v rybníce, v povědomí lidí je zase spíše známá varianta s čápy (viz. titulní stránka). V parčíku můžeme dokonce spatřit dvě menší sochy těchto krásných ptáků, podporující tuto variantu vzniku názvu obce.

    První písemná zpráva o Tučapech pochází z roku 1354 a hovoří o jakémsi knězi Vlčkovi, zdejším rodákovi. Tvrz postavil v letech 1359-1366 Tomáš z Tučap z rodu vladyků Tučapů z Tučap. Rod patřil k velkému rodu Drslaviců, kteří "ve znaku měli černý štít se třemi zlatými pruhy svislými a třemi pokosem položenými". Zeman Kunrád z Tučap (zemřel r. 1420) podepsal r. 1415 stížný list, zaslaný kostnickému koncilu proti upálení M. J. Husa, jeho syn Václav z Tučap prodal v roce 1511 zdejší tvrz, dvůr i vesnici Petru Beranovi. V r. 1623 byly statky zkonfiskovány dalšímu majiteli Václavu Špulířovi z Jiter pro účast v protihabsburském povstání, avšak jeho synové Petr a Jáchym se přiklonili ke katolicismu a statek jim byl vrácen. Jáchym byl posledním členem tučapských rytířů a zemřel r. 1678. Majetek zdědila jeho dcera, která byla podruhé provdána za Františka Josefa Matyášovského, rytíře z Matyášovic. Poté se v držení statku kromě Matyášovců prostřídali ještě Obytečtí z Obytec a Malovcové z Malovic. Po 30tileté válce tu byly "1 grunt osedlý, 5 nově osazených, 3 zkažené, 5 pustých, 2 chalupy, 3 zahradníci osedlí, 11 pustých, celkem 260 strychů rolí a 4 lány a 5 strychů porostlin".

    21. září 1719 zachvátil celou obec požár a rytíř Matyášovský nechal pak nově zbudovat zdejší kostel. Po jeho smrti prodala vdova podíl na Tučapech své dceři Marii Magdaleně Malovcové, která již vlastnila polovinu statku. V roce 1760 Tučapy koupil hrabě František Adam Vratislav z Mitrovic, ale částku neuhradil, a tak se v roce 1767 stává dražbou novým pánem statku v Tučapech Jiří Vavřinec z Escherichu, který provedl přestavbu tvrze na nový zámek. V letech 1799-1834 byly Tučapy majetkem rodu hrabat Berchtoldů. Z toho rodu pocházel lékař hrabě Bedřich Berchtold, který v r. 1830 postavil poblíž myslivny (bývalý kostelík sv. Maří Magdaleny) léčebnu choromyslných (později hájovna). Byl spolupracovníkem botanika Jana Svatopluka Presla a pro své vlastenecké smýšlení byl vyděděncem svého rodu.

    První škola byla postavena již v r. 1693, učilo se v domku poblíž fary. Nová školní budova byla otevřena r. 1803 a dnes je z této budovy Obecní úřad. Škola byla čtyřtřídní, ale v důsledku odškolení Mezné a Brandlína v r. 1880 byla redukována na třítřídní a měla v letech 1927/28 121 dětí ve všech třídách. V této školní budově byla také pokračovací živnostenská škola. V 60. a 70. letech se vyučovalo v zámku, dnešní budova školy byla otevřena v r. 1978.

    Kostel sv. Jakuba Většího byl vysvěcen v r. 1352. Již tehdy byl farní, v dobách válečných fara zanikla, ale r. 1721 byla opět obnovena. V roce 1719 kostel vyhořel. Historickou památkou jsou náhrobní kameny Dvořeckých, Obyteckých a Bloewensteinů, bývalých držitelů tvrze. V červnu r. 2000 byl na věži kostela instalován nový hodinový stroj, bližší inormace lze nalézt v článku z Táborských listů z června r. 2000 - Věžní hodiny opustil starý stroj, na místě je nový.

    Myslivna 1,5 km severovýchodně od Tučap vznikla přestavbou bývalého kostelíka sv. Maří Magdaleny, postaveného Antonínem Obyteckým r. 1695. Zde se údajně původně rozkládala ves Tučapy, ale byla téměř vylidněna hladomorem, a tak ji zbytek obyvatel opustil a novou založil o kus dál. Oba kostely byly postaveny v renesančním slohu.

    Zámek stojí na místě, kde bývala tvrz, byl vybudován také Antonínem Obyteckým na přelomu 17. a 18. st. Do současné podoby byl přestavěn r. 1893, kdy prošel úpravami, které poněkud setřely původní vzhled. Na budově nejvíce upoutá trojice věžiček kruhového půdorysu, za zámkem se nachází menší park. Na tomto panském sídle se postupně vystřídalo šest různých rodů, poslední majitelkou do r. 1945, kdy byl zámek jako německý mejetek zkonfiskován, byla Eliška Weberová provdaná Kreibichová. Když počátkem minulého století nemovitost její otec kupoval, prý "slyšena cena byla korun českých 1 850 000". V současné době je v zámku Domov pro seniory.

    Mimo zámek patřilo k bývalému velkostatku ještě 6 dalších obytných domů, dále Sádka, Malovec (poplužní dvůr), cihelna, hájovna, myslivna a Nový dvůr. Panský lihovar (původně v letech 1804-1880 pivovar) měl roční státní kontigent 30274 litrů, velkostatek zaměstnával ve 30. letech na 40 dělníků a měl neobyčejné vyspělé zejména rybniční hospodářství. Ve 22 rybnících (z nichž největší je rybník Pokoj, založený Antonínem Obyteckým kolem r. 1695) se chovaly a chovají ryby všeho druhu, zvláště však kapři a štiky. V obci byl také mlýn, dnes bohužel zpustlý.

    V 1. světové válce padlo 41 mužů, kterým byl na trvalou památku postaven pomník, ve 2. sv. válce padl 1 muž (Václav Kundrát) v Praze na barikádách.

    V Tučapech se narodil učitel a spisovatel Václav Eduard Krátký, obec je také rodištěm bývalého ředitele učitelského ústavu v Soběslavi Adolfa Hemera, výborného přírodopisce a fyzika, autora knihy "Hrad Choustník". Nejznámějším rodákem z Tučap je ale bezesporu skladatel a dirigent České filharmonie Karel Ančerl, jemuž byla v září r. 1998 odhalena pamětní deska na budově Obecního úřadu (viz stránka Slavní rodáci).

    Do r. 1848 sídlilo v Tučapech mnoho židů. Ti měli obchody v Soběslavi, zde však podle zákona Petra Voka z Rožmberku nesměli bydlet. Tento zákon potvrdil ještě císař František r. 1793 a teprve v r. 1848 byl zrušen. Z té doby pochází stará synagoga, židovská škola a židovský hřbitov (viz Židovské památky v Tučapech). Za 2. sv. války byli všichni občané židovského původu odvlečeni do koncentračních táborů, odkud se vrátili pouze 3 včetně Karla Ančerla.

    V roce 1927 byla v Tučapech provedena elektrizace, v letech 1932-1936 vybudován vodovod.

Z historie Dvorců

    Roku 1371 se připomíná Petr z Dvorce. Jeho dcera Markéta se provdala za Kunše z Olbramovic, jenž se stal předkem rodu Dvořeckých z Olbramovic. Prokop Dvořecký z Olbramovic se zúčastnil bitvy na Bílé hoře a roku 1621 byl sťat na Staroměstském náměstí. Roku 1698 koupil Dvořec Oktavius Karel Cavriani a od těchto dob byl spojen se statkem brandlínským. Do konce 18. století vlastnil statek klášter Zlatá koruna. V polovině 19. století byli majiteli panství manželé Hellmannovi.

Z historie Brandlína

    Do historických listin vstupuje Brandlín ve 2. polovině 14. století, kdy se po něm psal rod, který patrně sídlil na zdejší blíže neznámé tvrzi. Po pánech z Brandlína patřilo panství od konce 15. st. Olbramům ze Štěkře, kteří si v Brandlíně postavili novou renesanční tvrz. V 1. pol. 17. století patřila krátce Hozlauerům z Hozlau a Černínům z Chudenic, později se tady majitelé velmi rychle střídali. V 18. století náležela tvrz ke klášteru Zlatá Koruna a po roce 1785 ji vlastnil náboženský fond. V letech 1816 – 1845 ji spravoval Kryštof André a poté Jan Nádherný.


Několik zajímavostí z historie Tučap v původním znění
z Monografie okresu soběslavského z r. 1930:
    Obecní majetek tvoří 3,43 ha pozemků, radnice, škola, chudobinec a hasičská schráň. Svá vydání hradí obec 300% přirážkami. Katastr obce měří 889,4 ha, do něhož patří také "Malovec" (poplužní dvůr) a Nový dvůr (rovněž bývalý poplužní dvůr).
    V místě je 3třídní škola, kostel, fara, pošta a telegraf, velkostatek, mlýn, 4 hostince, 9 obchodů, 3 obuvníci, 4 krejčí, 2 truhláři, 2 kováři, 2 pekaři, 3 řezníci, 3 tesaři, strojní zámečník, kolář, tkadlec, bednář, sedlář, malíř, 2 zahradníci, pokrývač. Je zde obvodní lékař a četnická stanice.
    Polní tratě mají jména: Na vrchu, Nad Kakalíkem, Okrouhlice, Gregor, Malovec, Dvorská poloha, Vejřice, Na Zhůrách, Na dolině, Ve zlé trávě, V čihadle, Kobyliny, Lůsy, Na vejhoně a Na hájkách. V okolí Tučap nalézá se v ornici vedle křišťálu i ruda titanová, rutyl.
    Obec je 454 m nad mořem, ale má vzhledem k lesním parcelám, věnčícím katastr, dosti příznivé počasí, pro něž a pro pěkná koupaliště je od letních hostí s oblibou vyhledávána.
    Dle posledního sčítání bylo zde 310 hovězího, 70 kusů vepřového dobytka, 22 koní, 960 slepic, 16 kachen, 41 hus, 150 holubů, 60 králíků a 30 včelstev.
    Spolky: Sokol, Sbor dobrovolných hasičů, Sportovní klub, Spolek včelařů, Spořitelní a záložní spolek, Společenství smíšených živností.
    O vzdělání občanů pečuje obecní knihovna, čítající 281 svazků. V obci čte se Národní politika, České slovo, Reforma a Lidový deník.
    Občané zaměstnávají se jednak polním hospodářstvím a chovem dobytka a drůbeže, jednak jako dělníci v místním velkostatku, lihovaru a cihelně, v továrnách v Soběslavi nebo odjíždějí za výdělkem do Prahy. Pěstují mnoho ovoce, zvláště jablek, dobrých třešní a švestek.

-------------

    V roce 1840 patřil statek panu Karlovi Hoffmannovi, který jej koupil 6. května 1835. Rozloha statku byla 2098 jiter (7 jiter = 4 ha). Vrchnost měla 4 dvory (Tučapy, Katov, Nový dvůr a Malovec). Lesy se skládaly ze dvou revírů: Gregor a Malovecký. Zvěře bylo uloveno ročně v průměru: 10 srnců, 150 zajíců a 150 koroptví. Počet rybníků byl 36. Poskytovaly znamenité kapry a také líny a okouny.
    Dohromady na statku Tučapy žilo 43 živnostníků (např. 2 pekaři, 2 šenkýři, sládek, bednář, řezník, zahradník, mlynář, 4 muzikanti, 2 kováři, 6 krejčí, kolář). Kramářským a hauzírnickým obchodem se zabývalo 8 Izraelitů. Lékařské osoby byli 2 ranhojiči v Tučapech, z toho jeden vrchnostenský (který dostával ročně 2 sudy piva a 8m³ dříví jako deputát) a 2 porodní báby.
    Osada Tučapy měla 1 vrchnostenský zámek, 1 vrchnostenský pivovar, 1 lihovar, 1 vrchnostenský dvůr, 2 zájezdní hostince a 1 mlýn s pilou.

Rok 1840

	Počet obyvatel	Z toho Izraelitů	Počet domů
Tučapy	1123	26	139
Brandlín	325	0	35
Dvorce	345	11	38

A jedna perlička na závěr ze života prapradědy autora webu
z Pamětní knihy obce Tučapské z r. 1915:
    V r. 1911 se stal lesním na velkostatku Arnold Berger, moravský Němec, který působil v pustě Banovze v Charvátsku. Přistěhoval se se svou rodinou dne 16. října 1911. Svoje němectví dával až příliš najevo. Upomínku na sebe zanechal tím, že si došel na starce Josefa Knotta, bednáře v Tučapech č. p. 32 a vynadal mu: "Ty český pse, hned tě zastřelím!" Za urážku tu byl odsouzen na dva dny do vězení, kterýžto trest změněn mu v pokutu 20 K. V r. 1918 v květnu přesídlil do Žacléře na místo nadlesního.

:: Zpět na začátek stránky